Jachting v Řecku

Kyklády

Kykladské souostroví tvoří jakýsi kruh (řecky kyklos), opsaný kolem ostrova Dilos. Ke Kykladám patří 30 větších ostrovů a dále okolo 190 ostrůvků. Všechny tyto řecké ostrovy poskytují úžasné prázdninové destinace jak pro romantické páry, tak pro skupiny přátel nebo rodiny. Nejpopulárnějšími ostrovy v Řecku obecně jsou Santorini a Mykonos, dalšími často navštěvovanými ostrovy pak Paros, Naxos, Ios a Sifnos.

Všemi pády skloňovaným pojmem je v Řecku meltemi. Tento suchý, katabatický vítr se většinou vyhýbá Jónskému moři, naplno se projeví v moři Egejském. V podobě padavého větru může hrozit i na závětrné straně ostrova. Varování před meltemi platí pro ostrovy Kea, Evia, Tinos, Andros, Folegandros, Kos, Serifos, Amorgos a Sifnos.

Naprosto nerušeně meltemi fouká v širokém koridoru mezi Kykládami a Dodekanésy, kde může dosáhnout přes 100 km/hod a kde fouká především v hlavní sezóně. Meltemi má však i svá pozitiva. Přináší ochlazení, dobrou viditelnost a snížení vlhkosti.

 V dubnu, květnu a červnu, stejně jako v září a říjnu, fouká v Egejském i Jónském moři stabilní a spolehlivý mistral. V tomto období se nevyskytuje silné meltemi. V období po skončení hlavní sezóny je navíc moře vyhřáté na příjemných 28–30 °C. Koupat se je možné v Řecku od května, kdy teplota moře dosahuje 19–21 °C. Průměrná denní nejvyšší teplota vzduchu na Naxu stoupá od dubnových 19 °C, přes červencových a srpnových 27 °C, až po říjen, kdy teplota padá k 22 °C.

Středomořské klima umožňuje pěstování mnoha zemědělských plodin, a proto si také Řekové potrpí na čerstvé ingredience. Pokrmy zde bývají aromatické díky využití divoce rostoucích bylin. Asi nejtypičtějšími bylinami jsou rozmarýn, kopr, šabrej, smil, bazalka, petrželová nať, máta a muškát.

Nejcharakterističtější a nejstarší přísadou je olivový olej, který je obsažen téměř v každém jídle. Dále se hojně používají olivy (nejznámější jsou černé olivy z města Kalamata), rajčata, papriky, lilek, cuketa, cibule, brambory, zelené fazole a okra (jedlý ibišek). Častá je kombinace masa se surovinami používanými v jiných zemích pouze do sladkých jídel, jako je skořice nebo rozinky.

Pro řecké stolování je typické mezedes, množství drobných chuťovek servírovaných k zajídání vína. Tvoří je zpravidla různé sýry, bylinkový salám lukaniko, smažené kousky chobotnic a sépií, zeleninové saláty nebo chléb pita s tzatziki nebo jiným dipem. Moučníky jsou velmi sladké, používá se v nich fylo (těsto z mnoha velmi tenkých plátků), ořechy a med.

Skladba jídelníčku se liší podle regionů. V hornaté a lesnaté severní části země je oblíbená zvěřina, především kančí maso, na pobřeží se pak konzumují dary moře. Typickými rybami jsou jazyk obecný (řád platýsů), makrela obecná nebo gavún. Jónské ostrovy, které byly dlouho pod italským vlivem, se liší od zbytku Řecka oblibou těstovin. Množstvím lokálních specialit vyniká Kréta (celozrnné pečivo paximadi a s ním připravovaný salát dakos) a Kypr (bylinkový sýr halloumi nebo lountza, vepřová panenka marinovaná ve víně a vyuzená).

Řecká historie je vzrušující a poučná zároveň. Zdejší dějiny jsou nejdéle zaznamenány ze všech evropských míst. Zpočátku se z rozvoje kultury a hospodářství těšila především Minojská civilizace na Krétě, která se vyznačovala stavbou paláců jako sídel vládců a následným růstem měst okolo. Po úpadku zavládla kultura Mykénská, jenže její vládci často bojovali mezi sebou, panovaly zde značné sociální rozdíly a brzy byla přemožena mořskými národy a Dóry. Nastalo období úpadku, známé jako temné období.

Nový rozmach nastává až s řeckou kolonizací a vývojem antické polis. V tomto kvetoucím období vzniká antická řecká kultura, která dává základ celé západní civilizaci. Řecko úspěšně odráží útoky Perské říše Achaimenovců, nohy jim ale podrazí zejména vnitřní války mezi Spartou a Aténami. Toho využil Makedonský král Filip II. a ovládl většinu země. Jeho syn Alexandr vyvrátil Perskou říši a dosáhl až oblasti Indu. Po jeho smrti v Babylonu nastává helénistické období, kdy se navzájem prolínala řecká a orientální kultura. Ve 2. století př. n. l. se Řecko stává součástí Římské říše.

Ještě do roku 2005 byla potápěčům zpřístupněna oblast pouhých 620 mil z celkových 10 000 mil řeckých pobřežních vod. Po změně legislativy je ale povoleno potápění po celém Řecku. My přinášíme tipy na ty nejúchvatnější ponory v Řecku, další zajímavá místa najdete v jednotlivých popisech destinací.

V Řecku se nalézá zhruba 90 potápěčských center. Velmi kvalitní středisko se zajímavým podmořským světem v okolí se nachází na Mykonosu. Za jeden ponor zde zaplatíte 60 EUR včetně zapůjčení vybavení, průvodce a transportu lodí. Balíček 5 ponorů vás vyjde na 250 EUR.

Jeskyně u ostrova Dragonisi

Tato potápěčská lokalita se nachází jihovýchodně od ostrova Mykonos a jedná se o opravdový drahokam. Skočte do azurové propasti pod vámi a nechte se unést uchvatnými skalními formacemi, mohutnými jeskyněmi a hejny průhledných rybek a sasanek. Není neobvyklé se zde pozdravit s tuleněm středomořským, který má nedaleko své útočiště.

Vrak lodi HMHS Britannic

Téměř sto let po jejím potopení se můžete snést k sesterské lodi Titanicu. Leží na mořském dně u ostrova Kea a z pohledu na něj vám vyloženě spadne čelist. Jedná se o největší loď potopenou během první světové války, kterou roku 1975 objevila námořní legenda Jacques Cousteau. Jedná se o velmi náročný ponor.

Ostrov Chios

Je k nalezení pouhých 7 kilometrů od tureckých hranic. Zamiřte k Velké stěně a nebudete se stačit divit. Pod vodou můžete očekávat téměř vše od vraků lodí, přes hejna pestrobarevných ryb, až po obrovské skalní masivy. Sama Velká stěna měří okolo 30 metrů a je pokryta barevnými korály. Společnost vám budou dělat tuňáci, salpy a okouni, možná se přidají i mořské želvy.

Potápění v Řecku podléhá sedmi regulím:

• Podvodní aktivity jsou vykonávány od úsvitu do soumraku.
• Je přísně zakázáno použití i držení výbavy pro vyhledávání historických předmětů.
• Je zakázáno fotografování, odstraňování nebo vyzvedávání historických předmětů, každý nález musí být okamžitě nahlášen.
• Je zakázáno podvodní rybaření s dýchací aparaturou.
• Zakládání a provozování potápěčských škol podléhá zvláštní licenci.
• Bez dobrozdání Ministerstva pro kulturu a vědu nesmí probíhat žádné vědecké nebo profesionální práce na dně moře.
• Všichni potápěči musí respektovat výše uvedené a řídit se zákonem 5351/32.

Letecky

Zhruba 31 km od mariny Lavrion a 36 km od mariny Alimos se nachází mezinárodní letiště Atény. Z Prahy se přímým leteckým spojem dopravíte do měst na Korfu, Lefkady, Zakynthosu, Skiathosu, Kosu, Rhodosu a Mykonosu. Z Brna i Ostravy přímo přistanete v Korfu, Kosu, Rhodosu a Zakynthosu.  Brno navíc nabízí lety do Lefkady.

Z Bratislavy se dostanete pouze do Athén. Létá se samozřejmě i do dalších destinací v Řecku, ty už ale nejsou pro nás jachtaře tolik zajímavé.

Dobré je využít zimních slev nebo odlet v noci. Check-in uděláte v neděli ráno a můžete vyplout! Let trvá přibližně 2 hodiny a 40 minut.

Autem

Cesta autem z Prahy na trase dlouhé téměř 2000 km trvá zhruba 25 hodin. Možností je přespat v polovině cesty v hotelu či motelu. Dobrá trasa vede přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko a Makedonii. V Srbsku a Makedonii se nedoporučuje zastavovat na odpočívadlech ani sjíždět z hlavní silnice kvůli nebezpečí přepadení. Tato zpáteční pouť vás přijde při spotřebě 8 litrů paliva přibližně na 11 500 Kč včetně dálničních známek a mýtného. Odměnou za vynaložené řidičské úsilí vám bude pohled na horu Olymp, která se tyčí vedle silnice ve finální pasáži cesty.

Kombinace auto + trajekt

Z Prahy pojedete po trase Benešov – Tábor – České Budějovice – hraniční přechod Dolní Dvořiště/Wullowitz – Freistadt – Linz – Salzburg – Spittal an der Drau – Udine – Benátky. Cesta vám potrvá zhruba 8,5 hodiny. Zde se nalodíte na trajekt do Igoumenitsy (25,5 hodiny) a poté třeba na Korfu (1,5 hodiny). Sečteno, podtrženo, z Prahy jste na Korfu touto zajímavou variantou za zhruba 36 hodin čistého času, při spotřebě 8 litrů paliva pro 4 osoby zaplatíte přibližně 36 113 Kč včetně dvouměsíční rakouské známky a italského mýtného, počítáno v obou směrech. Cena zahrnuje vnitřní 4 lůžkovou kajutu na trajektu.

Čím se liší jachting v Řecku od jachtingu v Chorvatsku

V Řecku není jachtařská infrastruktura ani zdaleka tak rozvinutá, jako v Chorvatsku. Na jachtařské mariny narazíte pouze zřídka. Zato narazíte všude na velmi příjemné lidi, málokde zaplatíte za stání, obvykle se platí pouze za elektřinu a vodu (je li k dispozici).

Oproti Chorvatsku se zde nenachází mnoho moderních marin. Pokud už ale nějakou objevíte, pravděpodobně zde nenecháte polovinu lodního fondu. Většinou se neplatí vůbec nic, anebo pouze symbolická částka řádově v jednotkách eur. Totéž platí i o kotvištích a městských přístavech. Jachtaře tu zkrátka nevnímají jako plující kasičku.

V Řecku je v Egejském moři možné začít i mnohem náročnější jachting než v Chorvatsku.